MŽP vydalo doporučení, kde se (snad) budou moci stavět nové větrné a solární elektrárny

22. 10. 2018 Jiří Nezhyba Energetika Stavební právo a územní plánování Právní přezkum územních plánů

Úkolem ministerstva životního prostředí bylo podle bodu č. 176 Aktualizace Politiky územního rozvoje navrhnout  podmínky a zpracovat odborný podklad pro vymezování lokalit vhodných pro výrobu energie z OZE. Tento úkol mělo MŽP splnit do roku 2016, s dvouletým zpožděním nyní vydalo dokument Aktualizace metodického návodu „Vyhodnocení možností umístění větrných a fotovoltaických elektráren z hlediska ochrany přírody a krajiny", v němž víceméně oprášilo devět let starou metodiku.

Aktualizace metodiky obsahuje kromě textové části i mapovou přílohu (19 MB), v níž je jasně vidět, kde v ČR jsou lokality nevhodné, spíše nevhodné a vhodné. MŽP toto rozdělení provedlo podle zásad ochrany přírody a krajny a výsledkem je uspořádání, v němž téměř všude tam, kde je větrný potenciál, jsou lokality označené žlutou jako území spíše nevhodné či přímo hnědou barvou jako území nevhodné pro výstavbu větrných elektráren (natolik není mapa ČR detailní, aby bylo možné přesně jednotlivé lokality identifikovat).

  • V případě území nevhodného pro výstavbu elektrárny lze předpokládat, že výstavba nebude pravděpodobně v rámci povolovacího procesu z titulu chráněných zájmů povolena.
  • V případě území spíše nevhodného pro výstavbu elektrárny  je nutné počítat v rámci povolovacího procesu s omezeními či podmínkami výstavby. Zda bude celkové stanovisko dotčených správních orgánů kladné či záporné, bude záviset na respektování limitů, umístění a rozsahu záměru, navržených kompenzačních opatření, příp. způsobu provedení záměru.
  • Je-li území klasifikováno jako obecně vhodné pro výstavbu elektrárny, nejsou v preventivní studii predikovány bariéry výstavby. Zároveň však zařazení do tzv. zelené zóny neznamená automatický nárok na povolení záměru.

MŽP se v deset let staré metodice věnovalo i solárním elektrárnám, což v době solárního boomu, kdy se stavěly FVE na zelené louce, mělo své opodstatnění. Nynější aktualizace však takový smysl postrádá, proto nepovažujeme za důležité tuto část metodiky více komentovat. Platí jen, že podle metodiky je rušivý vliv FVE výrazně nižší než u větrných elekráren a metodika se dále zabývá dopadem FVE na biotopy, důsledky používání herbicidů a otázkou vyjímání půdy ze zemědělského půdního fondu.

Úkol plynoucí z Aktualizace Politiky územního rozvoje reagoval na odůvodnění rozsudků Nejvyššího správního soudu, jimiž naše advokátní kancelář dosáhla zrušení omezení či zákazů pro výstavbu větrných elektráren v pěti krajích ČR. Podmínky pro jejich výstavbu byly v jednotlivých krajích značně nejednotné, což je podle soudu v rozporu s tím, že ČR je unitární stát. Podle něj se přírodní a krajinné hodnoty v jednotlivých krajích od sebe zásadním způsobem neliší, aby to odůvodňovalo diametrálně rozdílný způsob regulace větrných elektráren. 

Metodika, která má být splněním tohoto úkolu, je pro nás spíše zklamáním. Ve srovnání se svou dřívější, devět let starou verzí, nepřináší téměř žádné nové informace a nelze od ní čekat, že nějakým způsobem přispěje k rozvoji větrné nebo solární energetiky v jednotlivých krajích. Spíše naopak.

 
Jiří Nezhyba

Advokát, partner a vedoucí týmu veřejného práva

Ozvěte se nám